znak SDH Onšov

A/ Nejstarší historie Onšova


3. Stručné dějiny onšovského panství

Bartoloměj Paprocký se ve svém "Českém dějepise" zmiňuje v kapitole "Kniha o stavu panském" na str. 363 o "podacím právu fary onšovské". Píše, že v létu páně 1410 knihy kapituly pražské poznamenaného mají - pána Jana Leskovce z té příčiny, že jest prodal náležité právo, které měl na podávání fary při kostele onšovském. Dřívější majitelem tohoto statku byl Theodor ze Studené, který jej potom Janu Leskovcovi prodal. Ten panství prodal roku 1410 Zdeňkovi z Lukavce. Rodina Lukaveckých zůstala dlouho majitelem onšovského statku. Dalšími majiteli byli Simeon a Šimon z Hraběšína. Starší zemřel 1582, mladší následujícího roku, bezpochyby nakažlivou nemocí, která tenkrát na mnohých místech v Čechách zuřila. Jejich těla byla pochována v kapli "Proměnění Páně" na Hůře. Mezi lety 1650-1660 byl majitelem Onšovského panství Petr Zbraslavský ze Svarova. Vdova dědička po něm Anna, rozená z Kotvic se potom provdala za Jana Jakuba z Gastheimu, dvorního rady arcibiskupa Haracha. Ten zase postoupil zděděný statek synovi Josefovi, a ten jej prodal 1717 svobodnému pánu Janu Danielu z Fürstenbachu za 115 tisíc rýnských zlatých. Protože však jeho finanční poměry upadaly, prodal panství 1721 hraběti Martinu Michnovi z Weitenau (Vacínov) za obnos 90 tisíc a 5 zlatých rýnských.

Pro dluhy se statek dostal roku 1738 do majetku arcibiskupské konzistoře pražské, která jej pronajala v roce 1755 jistému svobodnickému občanu z Petrovy Lhoty Josefu Růžkovi za roční pachtovné 3 200 rýnských zlatých. Konečně v roce 1761 odkoupil toto panství kníže arcibiskup Jan Mořic z Mandesscheidu a Plankeheimu od pražské konzistoře jako majetek arcibiskupství pražského. Mezi nástupci tohoto arcibiskupa, kteří se snažili toto panství jak v hospodářském tak dobročinném a účelovém smyslu pozdvihnout, mohou býti právem uvedeni: Vilém kníže Salm-Salm, Václav Chlumčanský a Alois Josef, svobodný pán Schrenk z Notinku.

K onšovskému panství náleželo původně deset vesnic. Pro přehlednost jsou srovnány v následující tabulce:

Jméno obcepočet čísel popisnýchpočet obyvatel
Onšov67494
Syrov28242
Hořice26185
Hroznětice17123
Martinice16128
Chyšná1651
Chlovy14110
Těškovice1292
Skoranovice1276
Děkančice1170

K tomu patřilo pět vrchnostenských dvorů: Onšovský, Nový Dvůr s ovčínem, Popovický dvůr u Skoranovic, dvůr Horka s ovčínem a dvůr v Syrově.

Plodiny, které se zde pěstují: pšenice, žito, oves, ječmen, hrách a brambory. Také len se zde dosti pěstuje. V příznivých letech se uvede výborně. Zvěřiny a ryb je zde nedostatek, protože lesů je zde málo a jsou mladé a mimo dva rybníky, které jsou větší, ostatní jsou nepatrné. Obvyklé zaměstnání zdejšího venkovana je zemědělství. Chov husí je dosti zastoupen. V této krajině vládně česká řeč a mluví se čistým a lahodným nářečím.

Onšovské panství bylo dříve svou polohou a jurisdikcí vždy přivtěleno k Čáslavskému kraji. Když však pražský arcibiskup Vilém Florentin Salm-Salm při nastoupení projevil císaři přání, aby toto panství bylo přivtěleno jako Řečické a Novorychnovské k Táborské krajské jurisdikci, bylo tomu přání vyhověno.

nastavit jako homepage přidat k oblíbeným